Babij Jar – součást holokaustu
Ve dnech 29.–30.9.1941 zavraždili Němci ve spolupráci s ukrajinskými kolaboranty 33 777 Židů
Najskôr niekoľko postrehov z tohto takmer dokumentárneho filmu. Ukrajinci považovali nacistov za svojich osloboditeľov, ale stalo sa však niečo, čo Ukrajinci neočakávali. Nemecké vojska vyhnali Červenú armádu z Ukrajiny a v krajine nastolili nacistický režim, ktorý tu dosiahol najväčší vrchol krutosti. Tak sa Ukrajina dostala medzi dva mlynské kamene (stalinizmus, nacizmus) a naviac ešte aj boli zbavení vlastného štátu. Sovietske jednotky NKVD pred ústupom z mesta Kyjev v tajnosti zamínovali niektoré budovy v centre mesta, prvá z explózií sa odohrala 24. septembra 1941, len 4 dni po obsadení mesta. Bol zničený miestny nemecký štáb, nižšie veliteľstvá a hotel pre dôstojníkov. Nasledovala odplata, všetko židovské obyvateľstvo sa dňa 29.9.1941 malo dostaviť na križovatku ulíc Meľnikovskej a Degtiarevskej a so sebou si mali zobrať dokumenty, peniaze, cennosti, teplé oblečenie, spodnú bielizeň a podobne. Vedením akcie bolo poverené Sonderkommando pod vedením dôstojníka SS Otta Rascha. spoločne s ukrajinským komandom pod velením Nemcov .Odtiaľ sa kolóny zhromaždených Židov s nemeckou eskortou presunuli k rokline na okraji mesta. Tam Nemcom odovzdali dokumenty a cennosti a boli prinútení sa vyzliecť. Následne ich doviedli k rokline, kde ich strieľali. Vrahovia viedli paľbu automatickými zbraňami, mŕtve telá boli nahádzané alebo sa sami zrútili do rokliny. Telá boli následne pokryté tenkou vrstvou hliny aby neskoršie obete nepoznali čo ich v zákopoch čaká. Len 29. a 30. septembra 1941bolo v Babom Jare povraždených 33 771 ľudí A k samotnej poprave, išlo o najväčšiu známu masovú vraždu na sovietskom území počas druhej svetovej vojny. Norimberský tribunál s príslušníkmi Einsatzgruppen odsúdil ako zodpovedného za vraždy P. Blobela, ktorý bol odsúdený na trest smrti a obesený v júni 1951. Generálmajor Kurt Eberhard, ktorý vydal príkaz na popravy, nebol nikdy súdený. Zomrel v roku 1947 v Stuttgarte. Veliteľ Kyjevskej polície Andrej Orlik bol pozbavený svojej funkcie ešte na konci roku 1941 a neskôr zavraždený neznámym útočníkom v Kyjeve v júli 1942. Generálny komisár mesta Kyjev Helmut Kvittsrau nebol nikdy súdený a zomrel v roku 1999.
Z recenzí k německo–běloruskému filmu Babij Jar z roku 2003, Volodimir2
Zajímavosti (3)
- Německé dokumentární drama Babij Jar zachycuje jeden z největších masakrů Židů na sovětském území, který provedly zvláštní jednotky SS zvané Einsatzgruppen. K dalším velkým masakrům došlo v Drobnickém údolí poblíž Charkova, dále pak na různých místech např. v Pobaltí, v Pevnosti IX u Kaunasu nebo Ponaru u Vilniusu v Litvě. [Zdroj: Páni nad smrtí] ()
- V hlášení skupin zvláštního nasazení z 2. října 1941 stálo „Sonderkommndo 4a ve spolupráci se štábní skupinou a dvěma oddíly policejního praporu Jih popravily ve dnech 29. a 30. září 1941 v Kyjevě 33 771 Židů.“ Popravy pokračovaly v Babím Jaru i nadále po celý rok každé úterý a pátek, než německá správa zřídila koncentrační tábor, který Babí Jar nahradil. [Zdroj: Páni nad smrtí] ()
- Babij Jar či Babí Jar, což lze přeložit jako „Babiččina rokle“, je jedna a půl kilometrová hluboká strž, jež se na severozápadě Kyjeva za židovským hřbitovem začíná svažovat směrem k Dněpru. [Zdroj: Páni nad smrtí] ()
Přestože se mluví o filmu jako německém, je hned na počátku uvedeno, že jde o dokumentární drama německo – běloruské.
Poznámka ČNL: V sobotu (21.5) a v neděli (22.5.) na televizní stanici Spektrum od 22.05 do 23.05 byl promítán dokument v o masových vraždách "Einsatzgruppen", též v Kyjevu v Babij Jaru. Film komentoval i propracovanou techniku vraždění. Na zemi se otevřelo peklo. S lidmi jednali vrazi, mezi nimiž byli i Ukrajinci, hůře než se zvířaty. Mluvila i jedna žena, která na vlastní oči viděla z půdy vlastního domu, probíhající vražedný proces. Přiblížila televizním divákům j některé zvlášť kruté momenty.
Doporučujeme v televizi vyhledávat a sledovat takovéto hrůzy, přestože jsme si vědomí toho, že některé záběry lze jen velmi těžko sledovat. Nesmíme zapomenout nikdy na holocaust, ani na masové vyvražďování slovanského obyvatelstva Němci zejména v Sovětském svazu, v Polsku, Jugoslávii. Naše současné sdělovací prostředky o těchto ďábelských zločinech převážně mlčí, ve školách se o nich v lepším případě jen zmiňují. Naše děti o nich málo ví. Zapomeneme–li na peklo na zemi, hrozí, že si vše znovu zopakujeme.
Připravily ČNL